ježíšek
Ježíšek (německy: Christkind, maďarsky: Jézuska a slovensky: Ježiško) je zdrobnělina jména Ježíš Kristus, jehož narození křesťané o Vánocích slaví. Příběh jeho narození v Betlémě, jak jej podává Lukášovo evangelium, v přístřešku pro dobytek, „protože se pro ně nenašlo místo pod střechou“,[1] přitahoval po staletí pozornost a patrně dal křesťanský ráz starším svátkům slunovratu. V současnosti je tato tradice spojena především s rozdáváním dárků.
JESLIČKY A KOLEDA
Původní Štědrý den, velmi pravděpodobně slavnost podobná indiánskému potlači, dával bohatým lidem příležitost vyniknout štědrými dary „koledy“.[2] V souvislosti betlémského příběhu se role změnily: lidové písně připomínají, že jsou to oni, žebráci a koledníci, kdo dávají bohatým příležitost získat si nějakou zásluhu. Paradox Boha, jemuž lidé vděčí za všechno, co mají, který leží v jeslích jako bezmocné nemluvně a dostává dary od okolních pastevců, inspiroval už ve středověku množství legend a písní. Svatý František z Assisi slavil roku 1223 Vánoce venku v jeskyni, aby připomněl betlémské narození.
„ | Ty, jenž všechen oděv dáváš / samo´s nahé a nic nemáš / děťátko.[3] | “ |
Do 15. století sahají nejstarší české koledy („Narodil se Kristus Pán“) a v barokní době k tomu přistoupily i lidové jesličky („betlémy“), rozšířené po celé Evropě. V měšťanské kultuře 19. století se začaly dávat dětem dárky v rodinách, vznikl zvyk vánočních stromků a dávání i oplácení darů mezi dospělými, jakási moderní obdoba dávného potlače, která se pak během 20. století silně komercionalizovala.
JEŽÍŠEK A DÁRKY
Tradice, že dárky nosí Ježíšek, se vyskytuje v Česku a dalších středoevropských zemích (např. Slovensko - Ježiško, Německo, Rakousko a Švýcarsko - Christkind). České Němce žijící v Sudetech obdarovával Christkind (také Krist Kindle nebo Kristkindl) čili „dítě Kristus“. Podle některých měl prý nevyzpytatelnou povahu a někdy prováděl různé žerty, které se jeho obětem nezamlouvaly.
V jiných zemích vystupuje v podobné roli např. Santa Claus (zkomolenina ze Saint Nicolas, svatý Mikuláš), Děda Mráz, Joulupukki (ve Finsku), Jultomten (ve Švédsku) nebo Père Noël ve Francii. Tradice Ježíška je velmi silná a zatím odolává všem cizím vlivům. Od 50. let 20. století se komunistická propaganda pokoušela Ježíška nahradit ruským Dědou Mrázem (Mrazík) s původně bílým, ale později také červeným kabátem a čepicí a bílým plnovousem. To se jí sice nepodařilo, celkové odkřesťanšťování společnosti však vedlo k tomu, že v povědomí velké části lidí jméno či postava Ježíška ztratila souvislost s historickým Ježíšem a nezřídka je dokonce pod jménem Ježíšek prezentována postava podobající se Santa Clausovi. Santa Claus je symbolem Vánoc především v USA. Protože postava Santa Clause je úspěšným reklamním prostředkem, snadno se šíří i do dalších zemí, kde nezřídka poráží místní tradice.
V některých českých rodinách Ježíšek „roznáší“ dárky tak, že po štědrovečerní večeři odejde celá rodina z pokoje, ve kterém se nachází vánoční stromeček. V pokoji zůstává (či se do něho nenápadně vrací) některý z dospělých, který rozmístí všechny dárky pod stromeček a zazvoní zvonečkem. Následuje příchod celé rodiny do místnosti, kde se začínají rozbalovat společně vánoční dárky[4] (oproti západním zemím, kde se dárky rozbalují až ráno).