santa claus
Santa Claus známý též jenom jako Svatý Mikuláš, Otec Vánoc nebo jednoduše Santa je legendární osoba, která v mnoha západních zemích, která dává dárky všem hodným dětem. Tradičně na Štědrý večer 24. prosince nebo 6. ledna (svátek Svatého Mikuláše). Legenda má z části základ v legendárním vyprávěním vztahujícím se k osobě Svatého Mikuláše. Velmi podobný příběh je v řeckém a byzantském folkloru spojován s Basilem Velikým. Svátek svatého Basila 1. ledna je časem vyměňování dárků v Řecku.
Původně byl původně zobrazován v biskupském rouchu. Deštní Santa Claus je většinou zobrazován jako oblý, veselý, bělovousý muž nosící červený klobouk s bílým lemem. Bíle lemované kalhoty s černým koženým páskem a boty.
Santa Claus žije na dalekém severu v kraji věčného směru. Poloha jeho Santova obydlí kolísá od severního pólu po Korvatunturi v Laponsku. V americké verzi Santa přilétá na svých sáních, tažených létajícími soby. Do domu se dostává komínem tak, že do něj skočí a přistane v krbu. Tam dá dárky do punčoch, které si děti nachystaly na krbovou římsu, než šly spát.
PŮVOD
Název Santa Claus vznikl chybou ve výslovnosti holandského slova Sinterklaas, které je zkratkou slova Sint Nicolaas (Svatý Mikuláš).
SOBI
Podle současné představy jsou sáně s dárky taženy devíti létajícími soby. Poprvé se sobi v souvislosti se Santa Clausem objevili v roce 1823 v básni Account of a Visit from St. Nicholas, kterou napsal pravděpodobně Henry Beekman Livingston, z pozdějších zpracování je známá též jako The Night Before Christmas, kde se zmiňuje osm sobů – Dasher, Dancer, Prancer, Vixen, Comet, Cupid, Dunder a Blixem, kteří táhnou jeho sáně.[1] Jména Dunder a Blixem pochází pravděpodobně z nizozemštiny a v dalších vydáních básně procházela tato různými změnami, až se postupně ustálila na současných podobách Donner a Blitzen.
Devátý sob, Rudolph, se objevil až v roce 1939.[2] Tehdy Robert L. May napsal pro síť obchodních řetězců Montgomery Ward rýmovaný příběh Rudolph the Red-Nosed Reindeer o sobovi, který měl zářící červený nos, kvůli čemuž nebyl ostatními soby přijímán mezi sebe, dokud si ho nevšiml Santa Claus, který Rudolpha požádal, aby vedl jeho sáně v mlze, neboť kvůli ní hrozilo, že děti nedostanou včas své dárky. Jen během roku 1939 bylo dětem rozdáno 2,4 milionu výtisků tohoto příběhu.[3] Dalšího úspěchu se příběh dočkal v roce 1949, kdy vyšla zhudebněná verze od Johnyho Markse, kterou nazpíval Gene Autry.[2] Příběh byl i několikrát převeden na filmové plátno a dodnes patří v USA mezi oblíbené.
JEŽÍŠEK VERSUS SANTA CLAUS
V České republice práci Santa Clause vykonává Ježíšek. V dalších zemích má podobnu roli např. Děda Mráz (Rusko), Joulupukki (Finsko), Christkind (Německo) nebo père Noël (francouzsky "otec Vánoce"). Santa Claus je dominantní hlavně v USA, Kanadě a Velké Británii.
SANTA CLUS A COCA COLA
Nejrozšířenější moderní vzezření Santa Clause jako tlustšího muže s vousy v červeno-bílém oblečení se někdy označuje jako výtvor reklamní kampaně na Coca-Colu ve 30. letech 20. století. Avšak již před rokem 1931, kdy Coca-Cola začala používat Santa Clause v reklamě, byl tento vzhled považován za standardní[4] a zpopularizovala ho zřejmě již reklamní kampaň na nápoje společnosti White Rock, která jej takto začala znázorňovat od roku 1915.[5][6]
AMERICKÁ POPULARITA
Santa Claus se v Americe uchytil právě proto, že se stal symbolem zimních oslav pro všechny. Byl ušitý na starý americký ideál „melting pot“ - hrnce, kde se smíchají všichni imigranti dohromady a jejich starosvětské zvyky zaniknou. V předcházejících generacích např. i věřící židé vodili své děti, aby si popovídaly se Santou. Ale situace se dnes poněkud mění. Melting pot už není populární. Na jedné straně si věřící uvědomují, že Santa podemílá jejich tradice. A na druhé straně, lidé vidí, že Santa slouží komerční mašinerii.[7] Problém ale je, že zatím žádný jiný unifikační symbol zimních svátků v Americe neexistuje.
SYN ĎÁBLA
V komediálním hororu Ďábelský Santa je představován jako samotný Satan, který před tisící roky prohrál sázku s andělem a musel dělat hodného Santa Clause.
